Po konkursu se stal na II. gyn. por. Klinice (Prof. Lukáš, as. Blekta) vědeckým aspirantem (1954–1958), po skončení klinickým asistentem, v r. 1960 kandidátem věd, v r. 1975 docentem, v r. 1978 doktorem věd, v r. 1983 byl jmenován profesorem. Celoživotně se věnoval převážně problematice porodnické, kde měl řadu původních objevů. V základním výzkumu v r. 1953 vypracoval ještě jako medik rtg fysiologickou metodu dovolující u morčat sledovat motilitu děložních rohů, zjistil, že za kontrakce se pars indivisa zvedá karaniálně, při nociceptivním dráždění se stahuje kaudálně, dále nalezl inkoordinace děložních rohů. S famózním Caldeyro Barciem (1921–1996), který nalezl toto u rodiček, byl celý jeho život v přátelském vědeckém styku. V r. 1965 s Figarem plethysmograficky doložili existenci těhotenského vasodilatačního fenoménu, v r. 1967 s Kocnou zjistili, že fenomen lze přerušit atropinem a scopolaminem. V r. 1970 s Hlavatým nalezli fenomen retardace minima děložního průtoku za kontrakce a doložili zvýšený průtok dělohou za abdominální dekomprese. V r. 2003 s Jelenem po impaktu sledovali mechanickou reakci na přední stěně těhotenského břicha. V 70. letech s Tittelbachovou založili obor Antropologie mateřství (Antropology of maternity), stanovili reprodukčmí somatické normy, klastrovou analyzou zjistili u zdravých fertilních žen somatické typy. V r. 1992 s Dvořákovou a Hellerovou zpracovali fylogenetické aspekty lidské reprodukce a stanovili alometrické rovnice savců. V aplikovaném výzkumu: v 50. letech se věnoval infertilitě–neplodnosti způsobené samovolnými potraty, předčasnými porody a hypotrofií plodu. Objevil a popsal premenstruální preabortivní syndrom. S Vackem sledovali u infertilních žen v prekoncepčním období poruchy děložní sliznice. V r. 1961 vyšla první česká monografie o infertilitě s akcentací na prekoncepční období. S Onyskowovou a profesorem Jedličkou v r. 1970 z 250000 porodů zpracovali podle klinické dokumentace zvýšený výskyt vrozených vad u vícečetných těhotenství. Doležal s týmem jako prvý u nás provedl úspěšnou intraabdominální transfusi u rh negativního hydropického plodu. „Po léta se věnoval na porodním sále hypoxii a porodní bolesti, vyzkoušel metodu abdomiální dekompese za porodu, vypracoval metodu relaxačně hypnotickou, podporoval zavedení epidurální anaestesie, kterou přinesl Pařízek. Popsal pro plod šetrnou techniku tzv. kývavého forcepsu. Své celoživotní klinické zkušenosti vložil do monografie „Technika porodnických operací“ (1998) a později rozšířené „Porodnické operace“ (2007). Mimo monografie publikoval 130 vědeckých prací. V kolektivních učebnicích porodnictví autorem prenatální péče, fyzilogie těhotenství, vedení porodu, konce pánevního, mechaniky porodu a dějin porodnictví. S velkým zájmem se věnoval práci pedagogické pro posluchače LF, při doškolování lékařů a porodních asistentek. Na lékařské fakultě mimo porodnictví po léta přednášel a demonstroval hypnosu na katedře fysiologie. Na antropologickém ústavu Přírodovědecké fakulty se účastnil vedení 28 disertačních prací, které se zabývaly antropologií mateřsví. Na filosofické fakultě přednášel na katedře obnovené politologie po r. 1990 vztahy Biologie a politika. Po odchodu z LF pracuje jako pedagog na katedře anatomie a biomechaniky FTVS. Pro antropology přednášel v letních kursech univerzity Alkalá de Henares španělsky. Účastnil se kongresů v NDR, západním Berlíně, Stockholmu, Bari, v Dubrovníku, 2x v Moskvě, Budapešti, v Lodži, v Grenoblu. Studijní pobyt měl v Rostocku u profesora Kyanka. Autor je polyglot, což bylo výhodné při tvorbě této monografie.V r. 2007 sepsal Lékařský slang a úsloví, v r. 2017 Zakázaná slova – monografii o etiologii vulgárních slov, v r. 2018 historický Anatomický slovník – původ a význam anatomické terminologie. Jako soudní znalec sepsal na 60 posudků, se Zemanem v r. 2000 vydali Právní odpovědnost a právní vztahy v porodnictví. Opakovaně se věnoval v monografiích a článcích historii porodnictví. Je sběratelem starých porodnických nástrojů. Uspořádal řadu lékařských, vědeckých, historických výstav: v muzeu Antropos, v Karolinu, v Berlíně, v Bruselu, v Národním museu etc. Po francouzském stipendiu vyšel r. 2003 jeho historický román o vzniku vědeckého porodnictví a francouzské revoluci. Sepsal i oddechový Lékařský dekameron. Sebral a etrnografům předal texty starých vojenských písní z doby monarchie. V lékařské společnosti J. E. Purkyně působil jako tiskový referent, byl členem etické komise Mzd. Byla mu udělena Stříbrná medaile Přírodovědecké fakulty KU, medaile Hrdličkova, Traplova, Peterova, J. E. Purkyně „Pro merito“, stříbrná medaile UK, medaile Lékařské fakulty, medaile Mzd ČLR, je čestný člen České lékařské společnosti JEP, gynekologické společnosti, čestným občanem Prahy 2, r. 2020 dostal státní vyznamenání Za zásluhy. V uváděné monografii, sleduje na 316 osobností. U nejvýznačnějších z nich excerptoval a komentoval jejich díla z dostupných historických publikací, které kriticky hodnotil, namnoze jinak, než tomu bylo dosud. U ilustrací autor soudí, že většina na anatomii účastných umělců neuměla pracovat jinak než dobře.